Borka z Dálky

    Všechno začalo krátce pře mými 18. narozeninami. Taťka přišel s tím, že má pan Síkora štěňata dlouhánů. A tak se za pár dní u nás objevilačokoládově hnědá kulička Borka z Dálky.

    Velmi temperametní, míň poslušná, podzimky jsme zvládly ve II. ceně, výstava VD, ale špatný skus. Takže do chovu ne, ale na práci vynikající.

   Její specialitou byla voda, dokud tam něco bylo, nešla odvolat ani náhodou. Na kachny se mnou manžel přestal chodit se slovy: ty střelíš dvě kachny a já jich nesu dvacet. Když jsme chodily z tahů, šla jsem skoro vždy bez Brity, ta nás doháněla po cestě a kachnou, někdy i dvěma v mordě a radostí v očích.

   Na naháňkách taky nezklamala. Jednou jsme se vraceli po skončení naháňky už k autům, když jeden host povídá: Tady jsem ráno střílel na lišku, ale asi jsem ji chybil. Nástřel nikde, všechno zasněžené, sněžilo celý den. Taťka mi povídá, ať Britu pustím, že tím už nic nezkazíme.Tak jsem ji pustila s povelem hledej, Brita zmizela v houští a nic. Asi po deseti minutách slyšíme funění a vynořila se Brita s totálně zmrzlou a zasněženou liškou v mordě. A to ji před tím nikdy neviděla. Hostova radost neznala mezí a nikomu nepřeji tu rumovou vánici, která následovala v hospodě!