Hogy z Kydlinské hůrky

Konečně mám zase velšíka!!!

    Jmenuje se Eliška a je prapravnučkou našeho Arona. Přivezla jsem jí v srpnu z Klatov. Zatím spolu s Britou přeorává zahradu  Brita je šťastná, že má kamarádku na lumpárny.

A takhle morduje králičí atrapu, kterou ukradla Britě. Tak už se těším na jaro, to se opravdu nudit nebudu.

   10.2.2009.  Tak a máme po cvičení

Elišku srazilo auto, sice nic zlomeného, ale zatím nereaguje pravá zornička a má problém s prostorou orientací. Tak se nastěhovala do bytu, kde už začíná prohánět dceřiny kočky, ale zatím v dobrém. Tak musím počkat, až bude Elí úpně fit, ale na jarní norování to určitě nebude. Tak počkám, času je dost. Hlavně že je živá.

    6.4.2009

Eliška byla na jarním svodu. Dopadly jsme výborně, zuby všechny, akorát mě mrzí, že pan rozhočí neměřil výšku. Tak Elí vstoupila do éry loveckého psa. Jo a v pátek máme první nácvik na noře, tak budu informovat, jak se nám vede a jak to zvládá Elišky zraněná nožka.

30.5..2009

Tak mám špatnou zprávu. Eliška už nevidí ani na jedno oko. Po konzultaci s veterinářem to vypadá, že má v hlavičce rostoucí nádor, který tlačí na nervy, protože Eliška přestala vidět během týdne. Tak se brzy budu muset s Eli rozloučit, ale zatím běhá popaměti po zahradě a dokud bude moc, bude běhat,pak........

3.7.2009

Elišky zdravotní stav se rychle zhoršil na tolik, že jsem byla nucena jí nechat uspat. Jak těžko se o tom píše ví snad každý pejskař. Elí teď už nic netrápí a spí v lesíku spolu s mými ostatními hafany. Ať se má za tím duhovým mostem dobře.

Když jsem ji uložila, vykouklo z pod bouřkových mraků slučíčko a pak zazněla  broková rána, jedna jediná...... a chvíli bylo naprosté ticho. Pak se opět ozvali ptáci ......